Koncept agrivoltaiky pochází z osmdesátých let, ale teprve teď se však dostává do středu pozornosti. Instalovaný výkon těchto elektráren stoupá exponenciálně a to z 5 MW v roce 2012 na více než 3 GW tento rok. V Evropě sice zatím fungují jen menší systémy o výkonu v desítkách až málo stovkách kW. Číňané ale již provozují agrivoltaické elektrárny o výkonech desítek MW. Obnovitelné zdroje mají být budoucností energetiky, je nutné, aby každém poli stály solární panely? Proč ne? Můžeme mít elektrárny, které umožňují na stejném hektaru sklízet pšenici i slunce.

Jak je to v zahraničí?

Příklad od Bodamského jezera -před pěti lety na třetině hektaru půdy postavilo konsorcium vědeckých institucí a soukromých firem malou solární elektrárnu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby sluneční panely nestály v pětimetrové výšce, nejezdily pod nimi traktory a nerostla pšenice, brambory, celer a jetel. To byla první takzvaná agrivoltaická elektrárna ve střední Evropě. Polopropustné solární panely o úhrnném výkonu necelých 200 kW zachytí přibližně třetinu slunečního světla a zbytek přenechají rostlinám pod sebou. Nějaký ten metr čtvereční plochy pole zabere také ukotvení konstrukce. Takže se na něm jetele sklidí zhruba o 5 procent méně, než na stejné ploše nezastřešené fotovoltaikou. Ostatních plodin dokonce bezmála o pětinu méně. Při započtení ceny vyrobené elektřiny však je výnos pozemku přesto prý až o 80 procent vyšší, než kdyby na něm fotovoltaická elektrárna nestála.

Jaký je možný výkon a cena?

Agrivoltaika umožní výrazně rozšířit plochu instalované fotovoltaiky bez toho, aby zabírala úrodnou půdu. Například za loňský rok se v SRN ze slunce vyrobilo 51 TWh neboli „tři Temelíny“ elektřiny. S tím, že analytici ISE odhadují, že kdyby se v Německu sluneční panely na dlouhých nohách instalovaly opravdu nad každé pole. Jejich úhrnný výkon by činil zhruba 1700 GW neboli bezmála osm set Temelínů. Pořizovací cena by byla nižší než za Temelíny. Pro „zemědělské“ využití přitom lze upravit fotovoltaické panely jakéhokoliv druhu. Nejběžnější křemíkové se jen opatří průhlednou zadní stranou tak, že propustí desítky, ale i až 95 procent slunečního světla.

Absence reflexní vrstvy pod polovodičovými plátky solárních panelů mírně snižuje jejich účinnost. To ovšem lze kompenzovat použitím oboustranných solárních článků. Které i staticky upevněným fotovoltaickým panelům dovolují využívat světlo dopadající ze strany nebo zezadu. Také proto, že mezi nimi bývají větší rozestupy – agrivoltaické elektrárny pokrývají o jednu až dvě pětiny větší plochu než konvenční systémy o stejném výkonu. Solární panely lze také osadit rýnami a sbírat tak dešťovou vodu, nebo pod nimi rozvinout sítě či fólie na ochranu rostlin před povětrnostními podmínkami nebo škůdci. Mohou také stínit, je-li to rostlině prospěšné, dochází tím k nižšímu odpařování vody.

Postoj EU

EU se zavázala navýšit podíl energie z FVE do roku 2030 na trojnásobek dnešního stavu, a agrivoltaika nám může pomoci tohoto cíle přece jen dosáhnout. A zemědělcům umožňuje ušetřit za energie či si výrobou sluneční elektřiny přivydělat. Ideálně by se ovšem agrivoltaické elektrárny neměly stavět s pomocí dotací, ale protože dávají ekonomicky smysl. Zvlášť pokud se systém emisních povolenek rozšíří na zemědělství. Více v tomto článku.

Současná dotační politika Evropské unie totiž výraznějšímu rozšíření agrivoltaiky paradoxně brání. Není žádným tajemstvím, že jsou čeští zemědělci do velké míry závislí na dotacích, ročně jim na takzvaných přímých platbách z Bruselu přiteče na 22 miliard. Jenže pokud si zemědělec nad pole postaví fotovoltaické panely připojené k rozvodné síti, musí se pozemek vyjmout ze zemědělského půdního fondu. A farmář již na pole nemůže čerpat zemědělské dotace, i když na něm dále pěstuje hospodářské plodiny. Po stránce technologické je agrivoltaika ovšem připravena a tedy čekáme jak bude tomuto trendu příznivá legislativa.